| Základní parašutistická poloha
Nyní si povíme něco o základní prsní poloze.
Při samotném volném pádu se pádová rychlost /vlivem vyrovnání působení sil gravitace a odporu vzduchu/ přibližně ve 12. – 13. s ustálí a již se dále nezvyšuje. Při seskocích z výšky 4000 m, se jedná o rychlost cca 50m/s. Souhrn ploch přední strany našeho padajícího těla a končetin představuje plochu, na kterou působí tlak proudícího vzduchu a kterou je proto potřeba aerodynamicky přizpůsobit s cílem, aby byl náš pád stabilizovaný a ovladatelný. Tohoto dosáhneme tak, že prohnutím v zádech /do kolébky/ snížíme těžiště těla, které se promítá do oblasti pupku, co nejníže vzhledem k hlavním stabilizátorům polohy - končetinám. Zároveň tím usnadníme obtékání vzduchu kolem našeho těla /a snížíme výskyt destabilizačních turbulencí. Horní končetiny držíme v tzv. “boxu“ - to znamená, že mezi tělem, paží a předloktím jsou pravé úhly. Předloktí by měla zůstat vodorovně. Čím výše se nám daří ruce vůči rovině těla držet , tím stabilnější je naše poloha. Dolní končetiny držíme lehce roztaženy - na šíři ramen, mírně pokrčeny v kolenou, špičky lehce propnuty. Také dolní končetiny se snažíme zvednout co nejvýše /v kyčelních kloubech/, ovšem bez přílišného ohýbání v kolenou. Hlavu držíme co nejvýš a díváme se na horizont /vodorovně před sebe/.
Teprve po dostatečném zvládnutí této základní polohy může žák pokračovat v nácviku manévrů, které mu umožňují pohyb ve všech směrech v prostoru.
Zdůrazňuji:
Hlavní zásadou základní polohy je být dobře prohnutý a současně uvolněný - tak aby proud vzduchu sám vyformoval naše tělo. Ztuhlé, křečovité držení těla a končetin bývá nejčastější příčinou rozkývání /tzv. „klivky“/ při volném pádu.
Při seskocích instruktor používá určité signály na korekci polohy, jejichž význam je potřebné si dobře osvojit a při seskoku na ně správně reagovat.
Při sledování výšky pohybujeme pouze hlavou - abychom nechtěným pohybem končetin či změnou držení těla nenarušily, zejména v začátcích tak pracně nabytou, stabilitu pádu.
|
