Základní řízení klouzavého padáku
Jak jsem se zmínil na začátku, používaný padák má vlastnosti křídla. To znamená, že i při ovládání rychlosti dopředného pohybu napodobujeme letadlo v letu; klapky křídel nahrazujeme stahováním odtokových hran tahem za řídicí šňůry.
Základní režimy klouzání
1. Plné klouzání: Let padáku při úplném uvolnění /tzv.“vypuštění“/ řídících šňůr. Při tomto režimu má padák nejvyšší dopřednou rychlost - cca 12 m/s, a proto ho používáme v případě potřeby většího horizontálního přemístění .
2. Poloviční klouzání: Padák letí při stažení řídících uzdiček do úrovně ramen. V tomto režimu je dopředná rychlost poloviční a používáme ho při přesnějším vedení padáku na cíl, kdy povolením nebo přitažením řídících šňůr plynule regulujeme dopřednou rychlost padáku.
3. Plné brzdění: Stažením řídicích uzdiček do úrovně pasu dosáhneme úplného zastavení dopředného pohybu padáku. Tento režim používáme většinou v závěrečné fázi přistání a při seskocích na přesnost přistání.
4. Přebrzdění: K tomuto stavu dojde při úplném stažení řídících kolíků. Je to stav, kdy vrchlík přepadává dozadu po odtokové hraně, přestává mít svoje aerodynamické vlastnosti a stává se neovladatelným. Prudce se zvyšuje pádová rychlost se současným klouzáním dozadu. V případě dostatečné výšky pomalým povolením řídicích šňůr uvedeme padák opět do režimu klouzavého letu. Nebezpečný je tento stav při předčasném a přehnaném zabrzdění v závěrečné fázi přistání.
Základní režimy zatáčení
1. Zatáčení při plném klouzání: Stažením pravé, nebo levé řídicí šňůry v režimu plného klouzání vytáčíme zatáčku na velkém poloměru - tohoto způsobu užíváme při hrubém manévrováním nebo při vícenásobné otáčce -“spirále“, kterou využíváme na tzv. “utrácení“ výšky.
2. Zatáčení při polovičním brzdění: V režimu polovičního brzdění /madla u ramen/ dotáhneme řídící šňůru na příslušné straně. Je to nejpoužívanější druh otáčení, protože samotná otáčka je o poměrně malém poloměru. Je rychlá, a tím umožňuje přesnější navádění padáku na cíl.
3. Zatáčení při zabrzdění: Dosáhneme toho “přetažením“ příslušného řídícího kolíku v režimu plného brzdění. /Jde vlastně o couvání “přetažené“ strany vrchlíku./ Takové otáčení používáme jen v závěrečné fázi přiblížení při seskocích na přesnost přistání.
Samozřejmě jsou možné další varianty zatáčení /místo stahování je možné staženou řídicí šňůru na opačné straně povolovat, kombinace stahování a povolování řídicích šňůr/, ovšem toto jsou již režimy letu, jichž se dosahuje dlouhodobým cvikem, citem pro padák a jemnou koordinací pohybu. Výsledkem je plynulý, přesný a bezpečný let, který končí elegantním přistáním na zvoleném místě.
| 
