Výstroj
Vzhledem k tomu, že ovládání volného pádu je činnost pohybově náročná, musí výstroj parašutisty splňovat určité podmínky. Čím pohodlněji se budeš ve výstroji cítit, tím menší bude předpoklad rušivých vlivů při samotných seskocích. Samozřejmostí je též zvýšení bezpečnosti při seskoku. Takže si řekněme něco o výstroji.
Kombinéza:
Úkolem kombinézy není pouze chránit naše tělo, ale též umožnit a usnadnit činnost v prostředí proudícího vzduchu - to znamená, že materiál kombinézy musí mít určité aerodynamické vlastnosti, které usnadňují obtékání vzduchu /pokud možno laminárně/, musí být pružný, aby obepínal tělo bez vzniku záhybů a vlajících částí. S tímto požadavkem koresponduje i nutnost přizpůsobit střih a velikost individuálně s ohledem na postavu parašutisty. Vzhledem k činnosti zprvu ve dvojici a později i ve větších sestavách je kombinéza vybavena našitými úchyty- jsou to tzv. “madla“ - na končetinách.
Kombinéza ti musí dobře “sedět“, nesmí tě nikde škrtit, nebo omezovat v pohybu.
Přilba:
Slouží jako ochrana při event. úderu do hlavy - v letadle, za volného pádu, či při přistání. Opět je důležité, aby přilba byla přiměřené velikosti, netlačila, ani nebyla velká.
Při výcviku AFF se používá celolaminátová přilba, později postačí kožená či látková. Na přilbu se připevňuje zvukový signalizátor výšky pro případ poškození výškoměru či přehlédnutí “otevírací“ výšky.
Brýle:
Vzhledem k tomu, že rychlost pohybu v průběhu volného pádu se blíží rychlosti 200 km/h, je bezpodmínečně nutné si dobře chránit zrak - a to nejlépe brýlemi takového typu, které neomezují zorné pole a jejichž zorníky nezkreslují ani tvar, ani barvu. Vždy je nutné si spolehlivě nastavit gumový tah brýlí tak, aby držely pevně, nepodfukoval je proud vzduchu a nehrozilo nebezpečí stržení brýlí v průběhu volného pádu.
Rukavice:
Používání rukavic je individuální. Nejčastěji je používáme v chladném počasí. Pokud se rozhodneme je používat, vybereme si takové, které nebudou omezovat úchopovou funkci rukou.
Obuv:
Při seskoku používáme kvalitní sportovní obuv nejlépe se zpevněným kotníkem. Plně vyhovuje běžné kotníčková sportovní obuv, neboť přistání na padáku typu křídlo je mnohem šetrnější než dopad na kulatém vrchlíku.
Výškoměr:
Je to vlastně aneroid, jímž určujeme svou výšku nad terénem místa přistání. Má kruhovou, jednootáčkovou stupnici nejčastěji v rozsahu 0 - 4000m. Na stupnici je barevně odlišena výstražná zóna posledních 800m /červeně/, event. další barva odlišuje ještě předpolí této výstražné zóny.
Před seskokem si pomocí otočného kroužku přesně nastavíme nulovou pozici ukazatele- usnadní nám to pozdější přistávací manévry.
Výškoměr můžeme mít upevněn na prsním popruhu, či na zápěstí - v každém případě na něj musíme spolehlivě vidět.
Padák s přístrojem:
Při výcviku používáme studentský padák v tandemovém uspořádání. To znamená, že hlavní i záložní padák je uložen na zádech nad sebou. Hlavní padák je typu křídlo a záložní padák je také typu křídlo
Z bezpečnostních důvodů používáme zajištění otevření záložního padáku pomocí některého z automatických přístrojů CYPRES, ASTRA nebo FXC, který v případě selhání parašutisty otevře v předem nastavené výšce záložní padák.
Jak jsem již zmínil, celý výcvik absolvuje žák na padáku typu křídlo. Nyní se s tímto typem padáků seznámíme blíže.
| 
